Perník náš vezdejší

Povídka o alternativním světě

Text © Vratislav Mlčoch

(Pokračování z minulé Babočky)

* - 2 - *

ž nám táhlo na osmnáct, když David přišel a oči mu nějak divně svítily. „Tohle je báječná věc, tenhle perník,“ začal mi vykládat. „Můžeme si šňupnout před písemkou, abychom ji lépe zvládli, nebo před milováním, abychom si to víc užili,“ začal mi přednášet a zároveň nabízet trošku na vyzkoušení. „Je to bezpečné, nevzniká žádná závislost jako při koksu,“ uklidňoval mě a já mu uvěřila. Zkusila jsem to a fakt, milování i chvíle po tom jsem si mnohem víc užila. Tak jsme to začali brát, protože na jistých diskoškách to dealeři nabízeli holkám zdarma, aby potom měli vyšší obrat u kluků. A opravdu, při učení a ve škole nám to pomáhalo taky.

Dávky zdarma začaly brzo docházet, protože dealeři už nás znali, tak jsme si zavedli krátkodobé výpomocné brigádičky v obchodech a skladech kvůli penězům a jeli jsme. Žádné vpichy, žádné abstinenční příznaky, jen chuť na další dávku byla častější a dotěrnější. To se dalo zvládnout a já jsem o perníčku mluvila v superlativech a nejen mezi spolužáky. Ale nedistribuovala jsem jej pamětliva tátovy podmínky o nepřekračování zákona. Jednou jsem se opatrně zmínila i před ním a on se zachoval suprově. Nezačal mne podezírat ani slídit, jen se posmál. „Holčičko, já jsem od třinácti hulil jako fabrika a bez cigaret jsem nedokázal žít. Když mi třeba v neděli večer došly, musel jsem se obléct a vyrazit ven, abych si je někde koupil. Strkal jsem do toho svinstva neskutečné peníze a akorát jsem si ničil plíce, až jsem chrchlal jako tuberák,“ začal vyprávět.

„Takhle jsem si ničil zdraví a finance po celá dlouhá léta, dokud jsem se nenaštval, protože na mě začala dotírat nouze,“ pokračoval mírně a s úsměvem. „Pak jsem rázem ze dne na den přestal a přitom nechal na stole ležet popelník, načatou krabičku cigaret a zapalovač. Pár dní jsem pořádně nevěděl co dělám, ale za dva týdny mne chuť zapálit si přešla, za dalších pár týdnů jsem zbytky po kouření včetně popelníku mohl vyhodit a od té doby je mi líp. O tak moc líp, že už do žádného dalšího průseru nepolezu ani kvůli perníku!“ dokončil a už o tom dál nemluvil.

Já i David jsme ale pokračovali dál, protože sdělená zkušenost není přesvědčivým argumentem, dokud jsme jednou nezašli za naším dealerem domů pro další dávku. Měl nějaký špatný den a asi toho vzal moc, protože pořád pobíhal po bytě a honil bílé slony a černé krysy nebo obráceně, už nevím, a mluvil z cesty a pořádně nevěděl, kde je a co se děje. „Tak takhle dopadnout nechci, to rozhodně ne!“ rozhodla jsem se. „Když dokázal přestat táta, tak to dokážu taky jakože jsem jeho dcera,“ a přestala jsem perník brát. Naráz a úplně, protože brát ho jenom napůl se nedá, jak jsem se prakticky přesvědčila.

David v drogách ale jel dál a to se podepsalo na naší lásce. Stejně už nebyla tak silná, protože jsme spolu byli dlouho a moc často a přejedli jsme se jeden druhého. Škola nám už stejně končila a mne čekalo zaměstnání a zcela jiné zkušenosti s dospěláky, jak muži, tak ženami. A pak i s manželem, se kterým mám dvě rozkošné holčičky. Už nic neberu.

Zato David dopadl mnohem hůř, zabředl do drog tak hluboko, že nedostal ani tu slíbenou motorku, i když mne do jináče nedostal. Dál už nevím, ztratila jsem s ním úplně kontakt.

* - KONEC - *