Soráč jako…

Text © Vratislav Mlčoch

Celý rok nic nebylo

a já se moc omlouvám. Tedy žádná má povídka tady na blogu, aby bylo jasno. Tuze jsem marodil, až tak, že pouhé mé sezení za klávesnicí bylo nad mé síly, a jak má pouhý muž v takovém rozpoložení hledat ta správná slova, fráze a věty do svého článku? Ty srajdy, co ze mne lezly, by urážely vás i mne samotného a já si svých čtenářů tuze vážím.

Ještě dnes jsem v LDN v Letovicích, kam mne šoupli z Brna, když tam se mnou nic kloudného nezmohli. Tady mne přestali do čehokoliv nutit a prostě mi pomohli, když jsem sám nemohl. A ejhle: dnes se sám posadím, začínám vstávat a už nepotřebuji pleny, A konečně začínám psát.

Takže toto je jedna z prvních vlaštovek. Ale nejásám, ještě není všem dnům konec a kdo ví, co má na mne Osud ještě nachystáno. Ale snažit se budu, dokud mne Bůh nechá tady jen tak bezúčelně strašit. Nebojte, nebudu z vás tahat peníze, i když domovy se zvláštní péčí nejsou levné a já dopomoc potřebuji i při té nejběžnějnější péči o svou osobu. Mé blogy, stránky a texty nudou vždy gratis a mé knihy si kupovat nemusíte.

Díky za pozornost a „soráč jako,“ jak se u nás říká.

Koho volit?

á jdu k volbám, i když zatím neudělám sám ani krok, nebo lépe řečeno mi urnu přinesou až pod nos, přímo k nemocničnímu lůžku. A už jsem si vybral, budu volit STAN kvůli Euru. Žil jsem pár let na Slovensku když na Euro přecházeli a když už jím platili a rovnou vám povím, je to super. Při přechodu na Euro tam žádný sociální ani jiný otřes nenastal, spíš lidé nějaké ty drobásky ušetřili, protože všichni obchodníci zaorouhlovali směrem dolů. Sami od sebe kvůli konkurenci.

Ovšem nejlepší bylo, když jsme se ženou zajeli do Paříže nakoupit nějaké ty její hadýrky. Na Euro jsme už byli zvyklí a ten pocit, když jsme přímo ve výkladu viděli, zda na to máme nebo ne, byl boží. Tehdy poprvé jsem se cítil jako rovnoprávný Evropan. Žádná kalkulačka, žádné dohadování, šrajtofli jsme otevřeli a bylo. A žena zářila. Dokonce zbylo i pár peněz na mou knihu o umění, i když nebyla levná. No není to paráda?

Ale přemlouvat nikoho nebudu, ani vás ne. Speciálně Vás ne!

Text © Vratislav Mlčoch